O dvouni, třínech a čtýřovi

O dvouni, třínech a čtyřovi. Všichni jsme za mlada hltali ilustrované knihy, ať to byly indiánky, cliftonky či později vernovky, mayovky neb cokoli jiného. A jak ty obrazy v nás byly živé a co se jich vešlo i do tenké knihy, neboť byly jen dvojrozměrné, na druhé straně tenoučkého papírového listu nevyčnívalo z jejich „těla“ nic! Vždyť to byli jen „dvouni“. Přidáme li však ještě třetí rozměr, změní se v „tříny“. První tak učinili sochaři. Nyní přidej k třetí dimenzi čtvrtou a máš před sebou „čtýře“, a ten jsa čtyřrozměrný může k tobě vstoupit třeba klíčovou dírkou a nemálo tě vyděsit, zvláště vyšel-li si Lomikel na krhy. Naopak, vyšel-li si na chlípy, můžeš dál pokračovat ve svých plzkostech, tedy třeba pelešit se se svou pohlavní láskou, ať v jakékoli deviací. Tvoje rozkoš je tvým hedonistickým projevem a do toho nikomu nic není! Lomikel jako čtýř může růst donekončena, třeba vyplnit celý náš vesmír. Také je nezranitelný, poněvadž je trupý, bez citu jako trup neboli mrtvola. Odtud „trupna“ jako v Paříži „la morgue“. V Lomikelově řapuchu pod pýtenem se však líhnou všelijaké touhy po vyražení jakéhokoli druhu, třeba vyvztekání. Pak se včas vyvarovat jeho „řachny“. Jeho vádlo je na každém konci, vlevo i vpravo ukončeno „řachnou“, ne rukou, nemusí přeci pracovat. Jako bůh povelí budiž a stane se to, co on chce, aby se stalo.