Narodil-li se krché dítě, tj. podivínské, je zpravidla geniální, a protože své okolí nenachází ideálním, snaží se vytvořit svět nový, zcela jiný, plný kouzla a půvabu, v němž by se mu volněji dýchalo přiměřeněji žilo. Proto když doroste let batolecích, oblékne na nahé tělo režnou košilku malých kajícníků a vyrazí bosonohé na starý oušlap, to jest na cestu začínající již prvním dnem života a končící se jeho smrtí. Oušlap je tedy ten trail, po němž táhne generace po generaci a všechen světský lid vůbec. Všici dobře vědí, že nátravu zaživa není. Toť úděl umělců, básníků, mudrců a všech budovatelů a zlepšovatelů vezdejšího světa. Oušlap je poset bosými šlápotami vedoucími jen kupředu a jak ten, co putuje, stárne a roste, jsou ty šlépěje stále větší a větší, nikolivěk hlubší, neboť on se spíše vznáší magickou silou božského zanícení a citového roztoužení.
Vždyť v jeho srdci se již rozzářil plápolníček tvůrčího života. Je to tedy život krchý, prakrchý, z kterého nakonec Vratiprst Choromysl Krombožinec vytvořil „prakršno“, tj. nové náboženství, náboženství úsměvné pohody, zdravého humoru, nebolestného smíchu, plesné jásandy a tělesného i duševního zdraví. Ten Vratiprst Choromysl Krombožinec později pode jménem T. R. Field jal se jako první věrozvěst hlásiti světu své PRAKRŠNO, které nyní po mnoha desetiletích se pokouší očistiti od nevkusných a téměř idiotských podvrhů a odporných zvastů všelikých plagiátorů, jimž se dnes začíná říkat hrychovci a jejich spoluhryšníci. Slovo krchý je české a znamená levý, jako bylo levé vždy pokrokové české umění, odtud „levá fronta“, kdežto pravičáctví je cesta zpět, do tmy, návrat k barbarství, k hrůzám středu, ba i šedověku.
Prakršno nemá tedy nic společného se sánskrtem, Krišnou, avatárem, leda to, že Field je sám avatárem, tj. vtělením Ducha vesmíru. Ano, i oděl Bůh kalihoty pozemské a sestoupil mezi lotříky lidské, od nichž pak byl ukřižován. Vratiprst Choromysl Krombožinec, tj. T. R. Field, utvořil slovo „krhút“, protože krhút je půl člověk a půl strašidlo, tvor schopný všeho, každé zvrhlosti, každého zvěrstva. Krhút mezi lidmi se staví dobrým, pracovitým, přátelským, ale za zády lidí, na „dlasněch světa“ dopouští se bestialit, nad nimož dobrým lidem stydne krev.
…
Zdroj: Field – Lomikel na dlásnech, 123