Krhútánoce
Pátrání po historických pramenech, poodhalujících způsob, jakým Krhúti slavili Krhútánoce, bylo pro mně velmi těžké. Velmi dlouhou dobu jsem nemohl vůbec nic nalézt, až jsem své pátrání po tom, co Krhúti dělali o Krhútánocích skoro vzdával. Vždyť Krhúti obvykle nedělali nic a už vůbec ne ve státní svátek. Nakonec jsem ale přece jen několik fragmentů v různých pozůstalostech našel. Krhútánoce byly podobně jako křesťanské i jiných podobných svátky spojeny s obdarováváním se. Protože ale Krhúti nechtěli nic dělat, měli vymyšlený jiný způsob. Na Krhútánoce vždy o půlnoci vylosovali jednoho Krhúta a ten byl pověřen jakousi „službou“ na příští rok, která spočívala v tom, že do příštích Krhútánoc opatří tolik dárků, jako by dal každý Krhút dárek každému Krhútovi. Vylosovaný Krhút, pokud nebyl dobrý počtář, mohl si vybrat jednoho pomocníka, který mu pomohl při popisování balíčků zajistit, aby každý dostal právě tolik dárků, kolik bylo ostatních Krhútů.
Krhútánoce byly také spojeny s přejídáním se. Krhúti dostávali od jiných – více pracovitých národů – cukroví, které zbylo z minulých Vánoc, nebo svátků, které dotyčný národ slavil. Toho bylo pro Krhúty samozřejmě nadbytek, a tak se o Krhútánocích přejídali. K večeru pak již všichni byli tak přejedení, že jen málokdo nedostal škytavku. A díky tomu vznikla soutěž, která se pořádala pravidelně o Krhútánocích mezi šestou a osmou hodinu, v zadržování dechu. Nešlo však pouze o zadržení dechu, ale soutěžící museli se zadrženým dechem pojídat cukroví – kterého bylo stále dost – a kritériem pro hodnocení soutěže byl právě počet snědených cukrovinek během doby, kdy Krhút vydržel nedýchat.
Krhútánoce však byly zároveň spojeny s oslavami blížícího se konce roku. Podobně jako ostatní národy na Silvestra i Krhúti vyčkávali o Krhútánocích půlnoci. Důvod byl však především ten, že o půlnoci se losovala služba pro příští Krhútánoce. Čím víc se blížila půlnoc, tím větší byla nervozita. Krhúti k sobě začínali být vzájemně nepříjemní, vtipkovali sice s ostatními na něčí účet, že právě on bude jistě vylosován, ale když si někdo dovolil podobný vtip na jejich adresu byli značně nevrlí. Proto vznikla hra, ve vzájemném rozesmívání, která měla tuto špatnou atmosféru trochu rozptýlit. Úkolem každého hráče bylo rozesmát co nejvíc ostatních hráčů. Krhúti se vzájemně vyzývali na souboj. Ten kdo někoho vyzval, snažil se ho rozesmát. Soupeř se na něj musel celou dobu dívat, nesměl uhýbat zrakem a musel ho poslouchat. Pokud se druhému hráči nepodařilo soupeře do dvou minut rozesmát, získával soupeř bod, pakliže se mu to povedlo, dostal bod sám. Čtvrt hodiny před půlnocí se spočítaly body, vyhlásil se vítěz, a pak se již přistoupilo k samotnému losování. Těsně s odbitím půlnoci oslavy končili. Krhúti se rozcházeli – první šel zpravidla vylosovaný.
Nový rok
Ještě jsme se ani nestačili vzpamatovat z Krhútánoc a už je tu první státní svátek – Nový rok. Doufám, že není příliš brzy, a že vám všem již stačila dojít změna letopočtu. O co zhruba šlo v tento svátek jsme již trochu připomněli v prvním novém vydání Krhútského kalendáře. Teď je však na čase vzít to trochu do podrobna. Takže Krhúti slavili Nový rok až sedmnáctého ledna proto, aby si stačili uvědomit změnu roku. Svátek patřil tradičním činnostem, jako bylo vzpamatování se z Krhútánoc a úklid po jejich oslavách, ale také psychické přípravě na právě začínající rok. Pokud jde o nějaké tradiční činnosti, těch se mnoho nedochovali. Jsou sice určité náznaky, že existovaly různé tradice, avšak o co přesně šlo se zatím nepodařilo zjistit. Protože v současné době patří tento svátek do období zimního, přivedlo nás to na myšlenku, zda Krhúti uměli bruslit. Dospěli jsme k závěru, že Krhúti tuto činnost, stejně jako mnoho jiných činností ovládali, avšak měli ji značně ztíženou vlastní leností. Proto se mnoho Krhútů naučili bruslit pouze bez bruslí. Bruslení bez bruslí, tzv. klouzání se postupem času stalo jakýmsi symbolem lenosti, a tak právě Krhúti byli tvůrci dodnes užívaného úsloví „Můžeš se jít klouzat.“. Často to říkali Krhútky svým mužům, jejichž lenost již přesáhla všechny meze a ony se rozhodly vystěhovat je z domu.
Zdroj: Krhúti – Chlístor, č. 49 (únor 2003)